Nikdy nedávejte slib, pokud ho nemíníte dodržet. :3
Není možné trpět úzkostmi kvůli minulosti, takže nemá valný smysl mít deprese kvůli budoucnosti.
Sweet Baca Baca Fiction
název povídky: Sweet Baca Baca Fiction
info: Lucius zbožňuje sexy prádlo a Severus neumí pít. Co se stane s touto kombinací a white/black dvojicí? Vyrážíme spolu
s Malfoyem a Snapem nakupovat! A možná potkáme i někoho známého ;)...
poznámka autorky: Povídka je napsána pro Caitíka :3, která slavila narozky a má moc ráda tuto dvojici. A hlavně má ráda SLASH.
O tom také tenhle kousek je. Je to můj historicky první slash, takže jsem byla mírná, jako nezkušený chlapec ^^, ale
snažila jsem se. Happy Birthday, Caití-chan ^o^
postavy: Lucius Malfoy, Severus Snape, třikrát Korejky, Dívka v růžovém (...Keira Fey :3...).
autorka: Keira Fey
žánr: HP fanfiction - Slash, komedie jako řemen
vloženo dne: 7.11.2008
počet zobrazení:
I.jednání - No promises ^_^
„Víš, co je dnes za den?“
„Netuším. Ale vím jistě, že sis zase vymyslel něco šíleného.“
„Neříkej to tak nabroušeně. Vždyť jsi mi to slíbil!“
„Nevím co, nevím kdy.“
„A to bys měl. Přísahal jsi dokonce na svou matku.“
„To nic neznamená. Ale už mi aspoň řekni, o čem mluvíš.“
„Nedělej, že nic nevíš! No ták! Slíbil´s, že půjdeme do Fénixe!“
„Ach, tohle…“
„Mám ti snad ještě připomenout, kdy´s to slíbil?“
„Ne, to opravdu nemusíš.“
„Ale Sevíe. Ty se červenáš!“
„Ne.“
„Takže si to pamatuješ! Bylo to přeci předvčera, když jsme si dali ty tři lahve vína a-“
„Dobře, stačí. Už to vím.“
„-a pak jsme vylezli z postele až druhý den po páté.“
„…“
„Tak kdy vyrazíme?“
„Až ze mě slezeš, natáhneš na sebe aspoň kalhoty a rozepneš mi ta pouta, Malfoy.“
II.Jednání - Baca Baca Ši
V rádiu zrovna vyhrávala píseň od Madonny, Like a Virgin. Pár konzumních maniaků jen melancholicky procházelo rozlehlou nákupní pasáží, nevědomky si broukali starý hit, co jim zněl nad hlavami, a civěli do prosklených vitrín nespočtu obchodů. Jejich zaměstnanci měli ve tvářích podobné výrazy jako bledé figuríny, oblečené do nejnovější módy, slušivé reklami na hlad. Kolem se ploužící zákazníci v nich nevzbuzovali ani kapku aktivity; jen tupě zírali před sebe, nebo toužebně šilhali po hodinkách, až jim konečně padne směna.
Kšeft stál za houby Za houby stála celá tahle asáž, jak často říkávali místní mladiství nákupčí. Bylo tu mrtvo, zábavnější než sedět tady mohl klidně být i němý pokec s kapry. Sem tam se dovnitř nachomýtla skupinka zvědavých cizinců, naivních a fotek chtivých, s narvanými peněženkami. V hloučcích cupitali od krámu ke krámu, ať to už bylo obyčejné elektro, nebo spodní prádlo.
Tři Korejky si zrovna prohlížely růžový komplet, žvatlaly mezi sebou a hrabaly se hromadou podprsenek ve slevě, když tu se k nim od zkušebních kabinek doneslo hlasité hašteření.
„Tanga? Červená tanga?! Děláš si ze mě srandu, Malfoy?!“
„Ta barva se k tobě skvěle hodí!“
„Červená TANGA S KRÁLÍKEM?!“
„Máš v nich úžasný zadek, Sevíe. Vážně, nelžu ti. Bereme je.“
„Ať tě to ani nenapadne!“
Dámy z východu zahlédly dlouhou hřívu plavých vlasů. Na první pohled by řekly, že je to velice vysoká blondýna. Ale prvotní postřeh je zklamal, neboť od kabinek si to svižně kráčel pohledný muž. Nesl si párek červeného spodního prádla a spokojeně se culil od ucha k uchu. Šel rovnou ke kase.
„Beru si tyhle,“ řekl Lucius, nedbale prádélko pohodil prodavačce a dmul se pýchou ze svého skvělého výběru.
Za jeho zády zněla trojí rychlá korejština.
(„V Česká republik mají hipies?“ „Ne, ne, ne. Punkeři.“ „Já nevědět, že tohle být i gay-shop…“)
Lucius koukal orlím zrakem kolem sebe, pohledem kriticky přejížděl z jedné dráždivé kolekce na druhou. Nejraději by si svého Severuse oblékl do všeho, co tu viděl, ale pokaždé se rozmyslel a hledal jako lovecký pes dál. Do oka mu padl jeden stojan přeplněný luxusním černým prádlem. Málem nadšením poskočil ke stropu, když spatřil ono zboží.
„Sevíe!“ zavolal přes rameno směrem ke kabinkám. „Našel jsem další, úplně na tebe! Pojď se podívat!“
Korejky, a dokonce i otrávená prodavačka, vytřeštily jako jedna žena oči na černovlasého muže, který vylezl zpoza záclony kabin. V obličeji přímo zesinal. Jakmile zahlédl, co mu jeho přítel rozverně ukazuje, tváře mu nabraly umrlčí barvu. Tanga, další tanga. Černá, s běloučkým měkkým ocáskem…
„Tyhle bereme taky,“ trylkoval nadšeně Malfoy a přihodil je k pokladně. „Ani si je nemusíš zkoušet, vsadím se, že ti budou.“
„Budete platit kartou, nebo v hotovosti?“ zeptala se prodavačka, která Luciuse upřeně sledovala, domnívajíc se, že musí být její šílenou sluchovou a vizuální halucinací.
„Hotově.“ Vytasil na ni bankovky, prodavačka si je přebrala a chvilku zvažovala o tom, že se jí ten peroxidový muž asi opravdu nezdá. Záhy ji šokoval pohled na totálně zdeptaného pána mastných vlasů. Severuse si také velice zvědavě prohlížely tři turistky.
„Můžeme už jít?“ zaúpěl Snape polohlasně.
„Chvilinku ještě vydrž, počkej třeba před obchodem,“ řekl Lucius, dostatečně nahlas, aby ho slyšeli ještě o dobrých dvacet metrů dál. Varovně přitom zvedl svůj Malfoyovsky bílý ukazovák. „A ne, že někam utečeš!“
„Tady nemám kam…“
Snape se vyploužil ven s pocitem, že už dlouho nezažil nic tak potupného. Proč, proč jen slíbil, že mu Lucius může koupit JAKÉKOLIV prádlo?! Malfoy měl neskutečné choutky a pořád do Severuse neochvějně šil, že mu aspoň nějaký ten sexy spodek musí pořídit. Snape nejdřív dlouho mlčel, pak naštvaně vrčel a nakonec i kousal. Jenže mu to bylo k ničemu. Stačilo, aby mu Lucius párkrát nalil do skleničky a ze Severuse se stal ten nejvstřícnější člověk pod sluncem. Nebo pod Malfoyem…
Náhle zaslechl podivné cvakání a do očí mu blesklo bílé světlo. Jeho zdeptanost se vyšvihla do nebeských výšin, když si všiml trojice žen z obchodu, jak směrem k němu míří své digiaparáty. Chtěly mít nejspíš památku na chlapa, co si zkoušel tangáče… (částečně měl i pravdu, chudák Sev. pozn. aut.)
(Korejština:) „Neviděly my ho v tom filmu Sweeney Tood?“ „On být asi úchyl i v reálu.“ „Má úžasná křivý nos…“
Mezitím v obchodě…
„K těm tangám máte zdarma jako dárek ouška.“
Lucius byl v sedmém nebi. Oči mu jen zářily, když spatřil párek běloučkých uší. Zajíček! Z jeho Severuse bude zajíček!
Bleskově zaplatil, nezdržoval se ani penězi nazpět a uháněl směrem k smrti bledému Snapeovi. Ten seděl na lavičce, ztuhlý jak kámen. Jedno dítě, pětiletý rozdováděný hajzlík s vrchovatým kornoutem zmrzliny, kolem něj prošlo, ukázalo na něj se smíchem malinký prostředník a odskákalo za svou matinkou, která opodál znuděně telefonovala. Snape na to nijak nereagoval. V obličeji se mu nehnul jediný sval.
Lucius mu slavnostně předložil tašku na kolena. A jestli čekal nadšení, nedočkal se ho. Severus se tvářil víc zdeptaněji, jak porotci ve finále pěvecké soutěže v San Remu. Žádné emo mu nemohlo být dost rovné.
„Ale no ták, Sevíe,“ protáhl Malfoy. „Netvař se, jako kdyby sis dal pusu s Mozkomorem.“
Reakce žádná.
Lucius už začal cítit problém; z jeho přítele se po zbytek dne mohla stát chodící mrtvola, zdeptaná hrouda kostí, svalů a černých lesklých vlasů. Rozhodně netušil, že tenhle nákupní podnik ho psychicky zbortí jako domeček z karet. A to on rozhodně nechtěl. Toužil to jeho nové prádélko vyzkoušet co nejdřív v akci.
Co s ním, co s ním… Nevěděl, jak by mu měl zvednout náladu. Takovýhle úkol byl vždy běh na dlouhou trať, dobře to věděl, ale ještě mohl ten proces zkázy rychle zastavit. Tedy, doufal. Jenže čím…
Náhle spatřil maják záchrany a naděje. Stál na konci pasáže, růžový krámek vyzbrojený sladkými vaflovými kornoutky a vitrínou narvanou plnými vaničkami zmrzliny.
Ano! Zmrzlina… „Vstávej!“ rozzářil se Lucius a popadl Severuse za loket. „Dáme si trochu do nosu.“
Táhl ho za sebou jako pytel brambor a v mžiku stáli před krámkem.
„Tak, Sevíe, co si dáš,“ postrčil ho k nablýskané vitríně a už si rychle vytahoval peněženku. „Třeba tahle, nemáš rád citrónovou? Co třeba jeden kopeček? Dva?“ Měli tu obrovský výběr, tím líp. Severus přestane myslet na proběhlé mučení a za chvíli na to zapomene, až si dá trochu toho sladkého (Lucí je velice naivní, pozn. aut.). Jak tak koukal, tenhle krámek by se mohl rovnat s Medovým rájem. Dokonce tu měli i zmrzlinu s příchutí žvýkaček…
„Tak co to bude?“
To se ozvalo před nimi. Snape i Malfoy zvedli pohledy od krásně nazdobených vaniček. Za kasou stála, kdo jiný, než mladá holka v růžovém tričku své firmy. Byla obyčejná jako kterákoliv jiná, vlasy měla stažené do krátkého ohonu a oba dva si je s úsměvem prohlížela. Lucius se zamračil, viděl jak se jí zalesklo v očích, jakmile si všimla jeho vytažené nadité peněženky.
„Jahodovou,“ řekl najednou nečekaně Severus za jeho zády. Dívčina byla najednou v mžiku připravená, v jedné ruce naběračku, v druhé kornoutek.
„Kolik? Jeden kopeček?“ zeptala se medově a upřeně se na Snapea zadívala. Lucius už viděl, že jeho přítel chce přikývnout, ale náhle zavrtěl hlavou.
„Ne, čtyři.“
Malfoy pozvedl své platinové obočí. Zmrzlinová dívka v růžovém se doširoka usmívala, ale ne tím obvyklým úsměvem obchodníků. Viděl v něm cosi sadistického. Nějak mu ale nedocházely souvislosti, s kterými ho napadlo právě toto.
„Tak to vám to radši dám do velkého kornoutku,“ zatrylkovala a už nabírala do té největší vafle jeden kopeček za druhým. „A co třeba nějakou polevu?“
Snapeovi ukázala za svá záda, kde na pultě stála řada barevných tub. „Máme velice široký výběr.“
„Tak třeba…“ zamručel nerozhodně. Zmrzlinová dívka se znovu doširoka zakřenila.
„Nechcete zkusit třeba karamel a vaječný koňak?“
„No, proč ne?“
„A šlehačku?“
„Dobře.“
Luciusovi zamrzala ruka na peněžence.
„Můžu vám ještě nabídnout posyp? Hořká čokoláda, bílá…“
„Tu hořkou.“
Nikdy by si nedokázal pomyslet, že se toho tolik vejde do vaflového kornoutu. Dívka v růžovém by do něj snad dokázala narvat cokoliv a v jakémkoliv množství. A jak tak koukal, levné to nebude…
Severus si přebral svou kalorickou bombu a obličej se mu rázem rozjasnil. Dívka už dávno stála u kasy a vesele bila prsty do klávesnic. Číslice přibývaly a účtenka rostla a rostla.
„A co si dá pán?“ otočila se po Luciusovi, ve tváři ten podivně pokřivený úsměv. Malfoy z ní začal mít kupodivu strach. Ukázal na jednu z vaniček, která ho docela zaujala.
„Tahle…“
„Ach ano, Mozartovy koule,“ přikývla a uznale přikývla hlavou. Lucius vytřeštil oči. „To je zde jedna z nejlepších, opravdu exkluzivní chuť. Dáte si jeden kopeček?“
„Ano,“ souhlasil, ani nevěděl jak rychle a už koukal po druhé. „A tahle?“
„Višeň,“ řekla zmrzlinová dívka a dodala s potutelným úsměvem: „Děláme z ní úžasný zmrzlinový pohár. Višňová vášeň.“
Malfoy si všiml tabule na zdi za jejími zády, kde visela celá nabídka všemožných pohárů. Višňovou vášeň našel skoro ihned, ze všech vypadala nejlákavěji. Jahody, spousta višní… jen co ji zahlédl, dostal na ni chuť.
„Zkus to,“ ozval se vedle něj Severus, zaujatý svou mega porcí. „Vypadá to dobře.“
Lucius přešlápl z nohy na nohu. Opravdu, popadla ho náhlá nesnesitelná chuť na sladké. Rád by si zkusil Višňovou vášeň. Zároveň ale chtěl ochutnat i Mozartovy koule. Obzvlášť se mu líbil samotný název. Dívka v růžovém trpělivě čekala, jako šelma na svou kořist.
„Dobře,“ luskl dlouhými prsty. Neměl moc rád těžká dilemata. „Dejte mi s sebou čtyři Mozartovy koule a tu Višňovou vášeň.“
„Jdu na to.“
Nečekali dlouho, dívka se skutečně činila. Běhala sem a tam, cvakala do pokladny, krájela jahody do poháru a nakládala zmrzlinu do termoboxu. Lucius se cítil jako vítěz, navíc Severus vedle něj celkem poklidně vyjídal svou vafli. V tak mírumilovném stavu ho dlouho neviděl.
„Tady to je.“ Pohár by hotov, zmrzlina zabalená, dívka „královna zmrzlin“ utrhla dlouhou účtenku a položila ji před Malfoye. Ten se nejdřív usmíval, pak šokem oněměl a brada mu málem padla k zemi.
„Cože? Tolik?!“
„Pokud chcete, můžete to se mnou znovu přepočítat,“ usmála se na něj bezelstně a poklepala prsty po kase. Lucius to v hlavě krátce zvážil, pak radši zavrtěl hlavou a odevzdaně jí podal peníze.
„Zbytek si nechte.“
„Děkuji vám. Přeji dobrou chuť!“
Poodešli od onoho zmrzlinového ráje a posadili se na lavičku. Malfoy zrovna přemýšlel, o kolik peněz ho ta malá holka svým sadistickým úsměvem oškubala. Takhle se dokázal přeci tvářit jen ten doktor z jednoho mudlovského televizního seriálu, nějaký Mouse (myslel tím House, překvapivě; a zkomolil jeho jméno, hajzlík, pozn. aut.)! Navíc, něco mu na ní nesedělo…
„Chceš ochutnat?“
Severus mu držel lžičku přímo před obličejem, Lucius do ní málem vrazil nosem, když se po něm otočil, vytrhnutý ze svých myšlenkových pochodů.
„Nu, proč ne.“
„Že je dobrá?“
Ano, Malfoy musel uznat, že je. Dokonce i ten pohár byl opravdu velmi chutný. A co pak ty Mozartovy koule…?
„Půjdeme sem zase někdy?“ zeptal se Severus. Hodil do sebe posledních pár lžiček a jeho zmrzlina byla fuč.
Lucius překvapeně pozvedl obočí.
„Chtěl bys?“
„Jistě, jinak bych se neptal.“
Malfoy v duchu zapištěl štěstím.
„Dobřé… Tak zase někdy zajdeme nakupovat prádlo!“
„… No jo. Za tu zmrzlinu to stojí…“
III. Jednání - Just Fiction?! Small author´s trouble ending... ^o^
Zmrzlinová královna, nebo také dívka v růžovém vesele počítala peníze a poklepávala si nohou do rytmu Madonniny Like a Virgin. Bude muset asi doplnit šlehačku, pánské dvojici totiž dala extra porci (kterou si také zaplatili ^_^). Pak uklidit nepořádek po celé té rychloakci, vyhodit to dochucovadlo, kterého kydla téměř celou půlku do Višňové vášně (někdy se muselo dobré chuti prostě trochu pomoci) a pak si najít notes se statistikou. Všechno udělala, uklidila, dokonce stačila i zamést a pak se opřela o pult a zadívala se do pasáže. Zase tu bylo mrtvo. Jako každý jiný den. Jen sem tam se jí povedlo nějakou rybku chytit na háček a dát jí její neopatrnost pořádně sežrat. Pokud tu byla ona, žádný zákazník neodešel s míň jak dvěma kopečky, plus ještě s nějakým tím dýškem k platbě navíc. Třeba pan Blonďatý, Peroxid jí tady nechal dvě stovky. Jaká milá duše. Nebo spíš neuměl počítat.
No a vlastně, chtěla tu statistiku…
Vytáhla zpod kasy malý blok, sadisticky se ušklíbla na bílý papír a začala psát…
